TOMIL

Vždycky když jdu na brigádu do Tomilu, tak mi to připomene, co už jsem za ten rok zase zapomněla. Tomil to je prosím pěkně naše stáčírna na šampóny, mýdla, prací prášky, aviváže (…), pracuje se tam na třísměnný provoz, má asi 12 linek, kde se vše vyrábí, seřizovače, skladníky a spoustu pracujících žen. Brigádníky, tedy spíš brigádnice berou a ještě dobře platí J Ale o to zas tak nejde, protože když člověk 7 a půl hodiny stojí u linky a třeba dává lahve na pás, má spoustu času na přemýšlení… Zkoušela jsem se u toho i modlit, ale někdy je to dost náročné, zvlášť když se rádio snaží přeřvat hluk linky… Ale i tak si tam vždycky připomenu, jak takovéhle výrobky beru samozřejmě. Vidím je v obchodě a jediné, jak o nich přemýšlím je, jestli koupit nebo ne. Když člověk vidí trochu „za to“, hned to pro něj má jiný rozměr. Nejen že chodí po obchodě a zblbý z práce si pro sebe říká: „ta má křivě etiketu, tady chybí datum, tady je toho málo…“ Ale hlavně ví, co je za tím práce, aby někdo cizí mohl přemýšlet jen o koupi. Kolik rozčilování, když naráží flašky, když nejede pás, když přetéká nádrž, když jsou špatně etikety, když se nestíhá, když je vedení nespokojeno, že se nesplnil denní limit… Ale i radosti, když jde vše podle plánu, když nejsou problémy, když je čas i na povídání J Já jsem tam jen na 3 týdny, ale ony jsou tam třeba celý život, mají vlastní rodiny… Vím, že tohle nikdy nechci dělat, ale vždycky mě to znovu a znovu učí úctě k lidské práci. Tím víc jsem vděčná za možnost studovat a tím víc se těším do školy J