Hospodinovým řízením se tak stalo

Už to bude rok, co jsem začala toužit po výletě na Podkarpatskou Rus. Nevím, kde se to ve mně vzalo a proč jsem chtěla zrovna tam, ale ta touha byla tak veliká, že jsem všemožně plánovala, jak se tam o prázdninách vydat. Vymýšlela jsem s kým, kdy, jak... Všechno to bylo zatím jen velké teoretické přání.

Pak se ale přihodila nečekaná změna. Vykládala jsem o své touze Lidušce a ona na to: "No, vždyť letos mládež z fokoláre jede na společnou dovolenou na Ukrajinu?" V tu chvíli jsem se rozzářila: "Cože?" Bylo to jako najít dlouho hledaný klíč k těm pravým dveřím, splnění tajného přání, zázrak... A tak mé teoretické přání začalo dostávat reálné rysy.

Uběhlo půl roku a já se balila na týdení cyklistické putování po Podkarpatské Rusi a trochou obav. Jednak to byly pochyby o mé kondici a Emanuelově výdrži (Emanuel je moje kolo...) a jednak obavy z lidí, protože jsem jich mnoho neznala. Nějak podvědomě jsem ale věděla, že právě tam mám jet. Jinak by mi je přece Pán nenahrál tak okatě do cesty :) A musím říct, že jsem vděčná, že se tak stalo... Někoho jsem znala, s dalšími jsem se nově seznámila. Měla jsem možnost hodně se toho naučit, podívat se znovu a jinak na sebe, svůj život, na druhé lidi i na Boha. Stali se pro mě hodně důležitými, aniž to asi vědí... Bylo mi tam moc dobře, k tomu pohyb na čerstvém vzduchu, občas překonání vlastních hranic, sebe sama a plno radosti a neskutečně jedinečných zážitků.

A Pán byl blízko, neboť Hospodinovým řízením se tak stalo... :)