Právě jsem se vrátila z diecézka. Jako již tradičně jsem byla v přípravném týmu, vlastně si to už ani jinak neumím představit J Pomoc s výzdobou a vedení tvořivé dílny, aneb „ve správný čas, na správném místě a dělat to, co mám“. Jen… Všimla jsem si, že věk se nedá zastavit a že čím dál méně lidí – nejen účastníků, ale i přípraváků – znám. Holt ke slovu přichází mladší generace a já si připadám trochu „stará“…
Odjížděla jsem do Hradce se smíšenými pocity, se zmatkem a problémy v sobě, ale s odhodláním nasadit se, co to půjde. Tak jsem vnímala celé setkání trochu jinak – letos pro mě obzvlášť bylo ohromně osobní! Díky tomu, že už jsem neznala tolik lidí, tak jsem nebyla „roztříštěná“ mezi všemi s touhou všechny aspoň pozdravit a letmo popovídat... Tentokrát jsem zažila jen několik málo setkání, ale o to opravdovějších a „na hlubině“. A jsem za to neskutečně vděčná, protože přesně tohle mi v poslední době moc chybělo… „A buďte vděční!“ taky zaznělo jako slovo na den, a to asi ve mně teď nejvíc rezonuje – jsem vděčná za celý dnešní i včerejší den, za všechny přípravy, za všechny lidi, se kterými jsem se mohla opravdově setkat a mít na ně opravdu čas a opravdu pohovořit. Aneb jak říká Karel Moravec „radost a vděčnost jsou holky, co chodí pořád spolu.“ Je to tak a dneska jsem tu radost s vděčností mohla prožívat každou chvíli!!! No a po všem, co jsem slyšela v katechezi, ve svědectvích nebo i jinde jsem odjížděla se znovu obnoveným zjištěním, že moje naděje je opravdu v Bohu…
Děkuju….
Máří,...<br />
Tvůj příspěvek mě chytil za srdce:-). Když jsem ho četla, tak jsem měla úplně podobné pocity a hodně jsem vnímala diecézko "trochu jinak"... Jsem i moc ráda, že to, jaké bylo moto, protože Naděje je to, co člověka drží nad vodou, a když je tou nadějí Hospodin, tak je to úplně nejlepší...ony ty ostatní naděje ani nejsou moc nedějné... Tak mějme naději v živém Bohu...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.